Školní věk od 6 do 15 let: škola a zájmy

Oddíl 1 z 9

01 Co se vlastně změní, když dítě nastoupí do školy

První krok

Ve škole dítě tráví většinu dne.

Co ověřit

Už nejde o to, jestli dítě nakrmíš a uložíš, ale o to, jestli si všimneš, že se něco děje, a jestli u tebe najde místo, kde se dá mluvit bez soudu.

Ve škole dítě tráví většinu dne. Není to jen místo, kde se učí, ale i místo, kde se potkává s kamarády, zažívá nové věci a občas narazí na něco, co mu nedává smysl. Někdy ho štve nějaký předmět, někdy mu nejde učení, jindy má stres ze zkoušení nebo z písemek. Může mu chybět kamarád, může ale taky zažívat šikanu. Doma se to často projeví až tehdy, když je problém větší, než by odpovídalo jedné špatné známce.

Role otce se přitom mění. Už nejde o to, jestli dítě nakrmíš a uložíš, ale o to, jestli si všimneš, že se něco děje, a jestli u tebe najde místo, kde se dá mluvit bez soudu. Právě v tom spočívá role otce ve školním věku1. Nejde o kontrolu známek, ale o přítomnost v běžném dni.

Oddíl 2 z 9

02 Ranní příprava a odpolední povinnosti

První krok

Školní den má svůj řád, který se opakuje.

Kde je hranice

Praktické je i to, že školní povinnosti nejsou jen o učení.

Školní den má svůj řád, který se opakuje. Ráno je potřeba vstát, nasnídat se, sbalit tašku, odejít včas. Odpoledne přichází úkoly, příprava na písemky, učení na zkoušení. Pro dítě je to poprvé v životě, kdy má pravidelnou povinnost, kterou nikdo neudělá za něj.

Táta v tom může pomoct víc, než se zdá. Když se domluvíte, kdo ráno vstává s dítětem a kdo ho večer zkontroluje, odpadá každodenní dohadování. Dítě pak ví, co ho čeká, a nemusí se na to ptát. Zavedený řád není o přísnosti, je o tom, že se nemusí pořád řešit to samé dokola.

Praktické je i to, že školní povinnosti nejsou jen o učení. Patří k nim i příprava pomůcek, cesta do školy, návrat domů, svačina. Když si táta vezme na starost jednu z těchto oblastí, uleví dítěti i sobě. Nemusí jít o velkou věc, stačí, když ví, že má svou část.

Oddíl 3 z 9

03 Co dělat, když dítěti učení nejde

První krok

Je přirozené, že ne všechno jde každému snadno.

Kde je hranice

Když není v pohodě, jde učení hůř.

Je přirozené, že ne všechno jde každému snadno. Každý je nadaný na něco jiného. Náročné je to ve chvíli, kdy rodiče nebo učitelé chtějí, aby dítěti šlo dobře všechno a aby mělo jen výborné známky. Někdy si tlak vytváří samo dítě tím, že se srovnává s ostatními.

Někdy schopnost učit se a soustředit ovlivní i to, co dítě právě prožívá. Když má velké starosti, třeba v rodině, s kamarády nebo kvůli ubližování, ve škole se často zhorší. Je to pochopitelné. Když není v pohodě, jde učení hůř.

Táta tady může udělat několik konkrétních věcí. Může se s dítětem učit, zkoušet ho, připravovat s ním písemky. Může mu pomoci najít způsob, jak se učit, který mu sedí. Někdo potřebuje ticho, jinému vyhovuje hudba. Někdo se učí lépe s kamarádem, jiný sám. Někdo si látku podtrhává, jiný si dělá kartičky s otázkami na jedné straně a odpověďmi na druhé.

Užitečný je i jednoduchý plán. Učit se dvacet až padesát minut v kuse a pak si dát pauzu, zacvičit si nebo si hrát s mazlíčkem. Když dítě rozptylují sociální sítě, může si na chvíli stáhnout aplikaci, která je zablokuje, a po učení je zase pustit. Když jde o jeden konkrétní předmět, je možné poradit se s učitelem, který ho vyučuje. Ten může mít tipy, na co se zaměřit. Ve škole může pomoct i školní speciální pedagog, pokud tam je.

Když potíže přetrvávají u většiny předmětů, když se dítě nedokáže soustředit a jeho výkony neodpovídají snaze, je namístě obrátit se spolu s rodiči na pedagogicko-psychologickou poradnu. Tam provedou testy, které mohou odhalit příčiny. S domluvou pomohou i rodiče, kteří mohou s učitelem řešit formu zkoušení.

Oddíl 4 z 9

04 Strach ze zkoušení a nervozita před tabulí

První krok

Najednou zapomene všechno, co se učilo, nebo se mu udělá špatně a nemůže jít do školy.

Kde je hranice

Někdy je to tlak na výkon od rodičů, od učitelů nebo od dítěte samotného.

Tréma je běžná. Někdy je ale strach tak silný, že dítěti doslova zablokuje mysl. Najednou zapomene všechno, co se učilo, nebo se mu udělá špatně a nemůže jít do školy. Projevuje se to jako bolení břicha, pocení nebo třes před důležitým testem. Prezentace před třídou může být noční můra, stejně jako strach ze špatné známky a z toho, že někdo blízký bude hodnotit.

Kde se tenhle strach bere? Někdy je to tlak na výkon od rodičů, od učitelů nebo od dítěte samotného. Chce být co nejlepší, nechce se ztrapnit, bojí se, že ostatní uvidí, že něco nezvládlo. Strach ze zkoušení se dá zvládnout. Nejde o to být perfektní, ale najít způsob, jak mluvit i pod tlakem.

Pomáhá průběžná příprava a nácvik samotné situace. Dítě může poprosit rodiče, sourozence nebo kamaráda, aby si s ním zkoušení zahráli nebo napsali cvičnou písemku. Může si připravit první větu dopředu, protože nejtěžší je začít. Když ví, jak začne, mozek se chytí a zbytek jde snáz. Může si připravit záchranné body s hlavními hesly k tématu a před zkoušením si je v duchu projít.

Pomáhá i dech. Zkoušet lze techniku 4-4-6: nádech na čtyři sekundy, zadržení na čtyři sekundy, pomalý výdech na šest sekund. Hluboké dýchání uklidňuje a zabraňuje panice. Když to nejde, stačí našpulit rty, jako když se sfoukává svíčka, což výdech automaticky prodlouží. Zopakovat několikrát za sebou.

Při zkoušení je dobré zaměřit se na učitele, ne na třídu. Pokud stresují pohledy spolužáků, může se dítě dívat lehce nad hlavy lidí nebo na jedno místo, kde se cítí jistěji. Když se zasekne, není to konec světa. Může říct: „Moment, potřebuju se zamyslet.“ Učitelé vidí, že přemýšlí, což je vždycky lepší než mlčet. Po zkoušení je dobré se odměnit, ať to dopadne jakkoliv, za to, že se postavilo své obavě.

Oddíl 5 z 9

05 Když si dítě nerozumí s učitelem

Stane se, že dítěti nesedí učitel na některý předmět. Připadá mu, že si na něj zasedl, že je moc přísný, nebo nerozumí tomu, jak vykládá učivo. Možná to prožívá víc lidí ve třídě.

První krok je promluvit si o tom se spolužáky. Možná se přístup učitele nezmění, ale je úlevné vědět, že se dítě shodne s ostatními. Spolužáci mohou mít i nápady, jak hodiny lépe zvládnout. Je možné promluvit s učitelem společně a dát mu návrhy na změnu ve výkladu nebo zkoušení. Když to nejde přímo s ním, zkuste to přes třídního učitele.

Dítě by se mělo svěřit rodičům. Ti mohou mít nápady, jak si s potížemi poradit. Pokud je učitel nespravedlivý, mohou pomoci řešit to s ním nebo s vedením školy. Ve škole může pomoct i školní psycholog, pokud tam je. Domluvit se dá i se spolužáky a obrátit se na rodiče, školního psychologa nebo vedení školy společně.

Oddíl 6 z 9

06 Volný čas a zájmy jako protiváha školy

První krok

Volnočasové aktivity dávají dítěti prostor, kde může zažít úspěch i mimo známky.

Kde je hranice

Přijímačky nejsou jen o učení, ale i o psychické přípravě, organizaci a zvládání stresu.

Škola není všechno. Volnočasové aktivity dávají dítěti prostor, kde může zažít úspěch i mimo známky. Sport, hudba, kroužek, cokoli, co ho baví, mu pomáhá držet rovnováhu. Táta tady může být tím, kdo ho na kroužek vozí, kdo se zajímá, jak to šlo, kdo ho podpoří, když se nedaří.

Zájmy mají i praktický efekt. Dítě, které má něco, co ho baví, lépe zvládá i školní povinnosti. Ví, že po učení přijde něco příjemného. Když se táta zapojí, není to jen o dopravě. Může to být společně strávený čas, který se počítá.

Když se dítě blíží konci základní školy, přichází volba dalšího směru. Přijímačky jsou pro spoustu lidí první velkou zkouškou, která rozhodne o dalším směřování. Někdo se těší na novou školu, ale zároveň cítí stres, co když se nikam nedostane. Někdo má plné zuby přípravy a neví, jak si to rozvrhnout. Přijímačky nejsou jen o učení, ale i o psychické přípravě, organizaci a zvládání stresu. Když se to nepovede, je možné zvážit jinou školu nebo obor, případně rok studovat jinde a pak přestoupit. Možností je spousta, jen je potřeba je vidět.

Oddíl 7 z 9

07 Jak budovat důvěru mezi tátou a dítětem

První krok

Důvěra nevzniká z velkých rozhovorů, ale z malých okamžiků.

Kde je hranice

Když jde o konkrétní školní problém, existují i další místa, kam se obrátit, a dítě by mělo vědět, že v tom není samo.

Důvěra nevzniká z velkých rozhovorů, ale z malých okamžiků. Z toho, že táta je doma, když má být, že se ptá, jak bylo ve škole, a že poslouchá, i když odpověď není nic zajímavého. Z toho, že když dítě přijde s problémem, neskončí to hned výčitkou.

Dítě ve školním věku často neumí přesně pojmenovat, co se děje. Může říct jen to, že ho bolí břicho, nebo že nechce jít do školy. Za tím může být strach z učitele, problém s kamarádem nebo něco, co se stalo. Když táta vydrží a nezačne hned řešit, co udělalo špatně, dítě se spíš svěří.

Praktická věc je nezůstávat na to sám. Když se ve škole něco nedaří, je tu i Poradna pro táty bezplatné rady placené, kde se dá probrat, co dělat. Když jde o konkrétní školní problém, existují i další místa, kam se obrátit, a dítě by mělo vědět, že v tom není samo.

Školní věk je dlouhé období a dítě se v něm mění. Z prvňáka, kterému stačí držet tašku, se stane puberťák, který si řeší věci sám. Přechod k Dospívání a dospělost přijde dřív, než se zdá. Co platilo v deseti, neplatí ve čtrnácti. Táta, který to vydrží a zůstane nablízku, má větší šanci, že ho dítě bude brát jako toho, komu se dá říct i to nepříjemné.

Pro orientaci v tom, co se v které fázi mění, pomůže Manuál podle věku. A kdo se připravuje na dobu, kdy dítě teprve přijde na svět, může začít u toho, co se děje Měsíce před narozením. Kdo řeší období kolem třetího roku, najde odpovědi v textu o ivot s'dít tem od 0.

Oddíl 8 z 9

08 Co zůstává

Školní věk není o tom mít doma vzorného žáka. Je o tom být u toho, když se něco daří i když se něco nedaří, a nevzdávat to ani ve chvíli, kdy dítě mlčí. Linka bezpečí má na svém webu sekci věnovanou škole, kde jsou tipy na strach ze zkoušení, potíže s učením, strach z učitele i zvládnutí přijímaček. Rodič, který ví, co se dá dělat, může dítěti pomoct víc než ten, kdo jen kontroluje známky.

Oddíl 9 z 9

09 Linka bezpečí: sekce Škola

Linka bezpečí provozuje poradenskou sekci zaměřenou na školní témata. Najdete v ní, jak si poradit, když učení nejde, co dělat, když si dítě nerozumí s učitelem, jak zvládnout strach ze zkoušení a jak se nezbláznit z přijímaček. Sekce obsahuje i modelové příběhy a konkrétní postupy, jak se svěřit rodičům, jak se domluvit s učitelem na méně stresující formě zkoušení a kam se obrátit, když potíže přetrvávají. Stránka nezveřejňuje, kolik dětí se na ni ročně obrátí.