Když všechno zvládá jen máma: jak si vzít svůj díl péče

Oddíl 1 z 10

01 Proč nestačí být doma, ale je třeba být po ruce

Portál Šance Dětem popisuje zkušenost otce, který nechal doma desetiletému synovi podrobný harmonogram, kdy vynést koš, kdy cvičit na kytaru, kdy si nasadit rovnátka. Po návratu zjistil, že syn splnil sotva třicet procent plánu a žena, která se stará ještě o další dvě děti, byla naštvaná tak jako tak. Pointa je jednoduchá: otcovu nepřítomnost nenahradí sebelepší rozpis.

Děti potřebují mít tátu na dosah. Je jim jedno, jestli vydělává na chod domácnosti nebo na hypotéku. Fotka jim nestačí. Potřebují ho vidět, slyšet a dotýkat se ho. To je ten rozdíl mezi otcem, který je v domě, a otcem, který je dítěti po ruce1 ve chvíli, kdy ho dítě skutečně potřebuje.

Oddíl 2 z 10

02 Co dělat, když všechno zvládá jen máma?

První krok není velkolepý. Je to vstup do rutiny, kterou matka drží sama. Krmení, koupání, uspávání, přebalování, oblékání, cesta do školky. Když otec převezme jeden z těchto bodů pravidelně a beze zbytku, dítě si ho začne spojovat s konkrétní činností. Nejdřív protestuje, protože je zvyklé na mámu. To je normální a přejde to, až se z opakování stane jistota.

Klíčové je, že otec nedělá jen výpomoc. Dělá svůj díl. Rozdíl mezi výpomocí a podílem je v tom, kdo nese odpovědnost. Když máma řekne, že dnes koupe táta, táta koupe a nečeká, až mu to připomenou. Dítě to časem pozná. Přestane volat jen mámu, protože zjistí, že i táta umí utřít slzy, najít hračku a nasypat večeři.

Oddíl 3 z 10

03 Začíná to dávno před narozením

Podle textu na portálu Šance Dětem může budoucí otec chodit s partnerkou na ultrazvukové vyšetření a své dítě tam vidět v přímém přenosu. U porodu ho slyší, někdy docela intenzivně, a pak se ho i dotýká. Od prvních dnů registruje jeho signály. Je k tomu disponován stejně jako matka: když muž zaslechne dětský pláč, bije jeho srdce stejně rychle jako srdce ženy. Tohle je výchozí bod, ze kterého se dá stavět. Otcovská citlivost není něco, co by si musel vypěstovat od nuly. Je to výbava, kterou už má.

Oddíl 4 z 10

04 Kojenec tátu nepotřebuje jen zdánlivě

Během kojeneckého věku dítě otce nepotřebuje jen naoko. I když ho táta krmí nanejvýš z lahve, posílá mu signály tím, jak se tváří, jak na něj mluví, jak ho drží a houpe. Dítě si ho prohlíží, slyší, očichává, stává se jeho člověkem. Když matka přestane kojit, je otec tím prvním, kdo může nastoupit do služby jako rovnocenný pečovatel. Krmí-li otec dítě z lahve, dělá to stejně citlivě jako matka a dítě vypije stejné množství mléka, jako když ho krmí ona.

Tohle je fáze, kdy se dá rozdělení úkolů nastavit nejpřirozeněji. První roky péče popisuje i text věnovaný životu s dítětem do tří let. Dítě v tomto věku potřebuje pevnou náruč a téměř nepřetržitou péči, ale už od narození má svůj malý kousek odpovědnosti, když dá najevo, že má hlad nebo že je mu něco nepříjemné. Když na jeho signály reagují oba rodiče, dítě se učí, že se vyplatí dávat potřeby najevo, protože se najde cesta k jejich uspokojení.

Oddíl 5 z 10

05 Raný vývoj nezávisí zdaleka jen na matce

Otec učí dítě novým dovednostem, typicky jízdě na odrážedle, později na kole. Často vybízí k hrám, které nenápadně podněcují tělesné i duševní schopnosti. Od lezení na stromy po rozvoj řeči. Otcové na dítě mluví komplikovaněji než matky, a tím ho stimulují, aby i ono používalo složitější jazykové konstrukce. Přítomnost otců také pozitivně ovlivňuje začleňování dětí do sociálního prostředí, a to už od mateřské školy.

To nejsou soutěže s matkou. Je to druhý zdroj podnětů, který dítěti nikdo jiný nedá. Když otec chybí, dítě nepřijde o jednu ruku, ale o celý jeden způsob, jak se učit světu.

Oddíl 6 z 10

06 Jak si rozdělit každodenní úkoly?

Rozdělení nefunguje podle toho, kdo je zrovna doma, ale podle toho, kdo co drží. Doporučuje se rozdělit úkoly na ty, které má na starosti výhradně jeden z rodičů, a ty, které se střídají. Výhradní úkol znamená, že otec ho dělá od začátku do konce a druhá strana do něj nezasahuje. Střídavý úkol znamená, že oba vědí, na kom je dnes řada.

Oddíl 7 z 10

07 Jak si dítě zvyká na otce, když znalo jen mámu

Zvykání neprobíhá přes vysvětlování, ale přes opakované zažívání. Podle textu o budování pozitivního vztahu s dětmi je pro nejmenší důležité, aby v miminkovském věku dostávaly odezvu na své potřeby. Když na dítě reaguje i otec, dítě si ho zařadí mezi ty, na které se dá spolehnout. Není to otázka jednoho odpoledne. Je to otázka měsíců malých, pravidelných kroků.

Oddíl 8 z 10

08 Proč je otcova přítomnost potřeba dítěte, ne odměna pro matku

Portál Šance Dětem uvádí, že děti aktivních otců mají ve srovnání s dětmi otců pasivních, tedy nepřítomných, řadu výhod. Vyšší IQ, méně nemocí, větší psychickou odolnost, méně problémů s chováním, větší odolnost vůči stresu. Méně tíhnou k delikventnímu chování, kriminalitě a užívání drog. V dospělosti zažívají více ekonomických úspěchů, uspokojivější sexuální vztahy i spokojenější manželství. Více si váží sebe sama a mají se svým otcem pevnější, láskyplnější vztah.

Tyto údaje vycházejí z dat, která stránka připisuje organizaci Fatherhood Institute. Nejde o soutěž mezi otci a matkami. Jde o to, že dítě, které tátu nevidí, nemá pro své chování vzor. Když se nemá od koho učit, jeho modelové učení probíhá jinde a jindy než v rodině.

Oddíl 9 z 10

09 Když otec vezme rodičovskou

Podpora otců má několik podob. Může jít o podporu státu, jako je týdenní otcovská po narození dítěte, podporu vzdělávacích institucí, když jsou tátové zváni na akce školy, nebo podporu neziskových organizací, kdy rodinné centrum pro muže uspořádá seminář. Pro muže, kteří zvažují delší zapojení do péče, je určen přehled o mužích na rodičovské. Zásadní je ale něco jiného. Otec se nemá stát pomocníkem, který vypomůže, když je máma nemocná. Má se stát druhým pečovatelem, na kterého se dá spolehnout kdykoli.

Nejde o to, aby si otec vysloužil uznání. Dítě otce potřebuje pro sebe, ne jako odměnu pro matku za měsíce, kdy to zvládala sama. V momentě, kdy si muž osvojí svůj díl, se změní i vztah mezi rodiči. Přestane být o vyčerpání a začne být o dvou lidech, kteří vědí, s čím může ten druhý počítat.

Oddíl 10 z 10

10 Kde začít?

Začni jedním pevným bodem. Vyber si denní činnost, kterou převezmeš natrvalo. Ráno oblékání, večer koupání, cesta do školky. Drž ji, i když dítě nejdřív protestuje. Po pár týdnech si dítě zvykne, že to je tvoje věc, a přestane hledat mámu. Když to zvládneš, přidej druhý bod. Otec nemá nahradit matku. Má dítěti dát druhý pevný bod, o který se dá opřít, když jeden z rodičů není k dispozici.